Sumeček americký

Do Evropy byl dovezen ze Severní Ameriky na přelomu století a v mnohých vodách se masově rozmnožil. Je zařazen do čeledi sumečkovitých. U nás začínala jeho existence v třeboňských rybnících, postupně byl vysazován i do tekoucích vod. Nejhojnější je dnes v ramenech Labe a polabských tůních, podobně i u řeky Moravy.

Je jakousi miniaturou sumce velkého. Určité odlišnosti však přece jen má – o dva vousky více, tedy celkem osm. Jeho hřbet bývá zbarven do hněda, má tam tukovou ploutvičku, boky má světlejší. Tvrdé paprsky ve hřbetní a zejména v prsních ploutvích jsou nebezpečně ostré – znak, který u sumce velkého nenajdeme. Podobně jako sumec velký i sumeček americký hlídá po vytření jikry a později i potěr. Liší se však velikostí – dorůstá délky nejvýše 30cm a hmotnosti nejvýše 0,5kg. Je však velmi odolný zejména proti nedostatku kyslíku. Přežije i ve vodách, kde jiné ryby, kromě karase a piskoře, hynou udušením.

Je všežravcem, přijímá jak živočišnou, tak rostlinnou potravu. Nejlépe se však dá ulovit na žížalu, po které je přímo posedlý. Maso je velmi dobré. Žije v hejnech, jeho věk není dlouhý, nejvýše 6 let. V Rybářském řádu není uvedena minimální lovná délka. Byl, a někde ještě je považován za plevelnou, ba škodnou rybu.